Život farnosti

DUCHOVNÍ OBNOVA 2019 RAPOTICE

vtipy 

biskup Pavel Konzbul

Biskup Pavel Konzbul je známý tím, že v každé mši svaté řekne alespoň jeden nový vtip. Dnes jsme si užili:

- Proč vy, Židé, na otázku odpovídáte vždycky otázkou? A hbitá odpověď zní - Proč ne?

- Svatý Petr nebyl kdovíjakým kazatelem. Při jeho kázání chlapec seděl nahoře na parapetu u okna, nebavilo ho to, usnul, spad, zabil se. Petr ho ovšem vzkřísil. To farář nedokáže. Proto jsou dnes ty lavice nižší.

- Já vás tedy vyzývám, abyste dávali kněžím zpětnou vazbu. Ale ne zase hned po kázání. Jako v kresleném vtipu, v němž farář skončil kázání a lidi zvedli kartičky s bodováním.

- Přijde Matka Tereza do nebe. Svatý Petr ji přivítá, donese kofolu a tatranku. Druhý den jí zase donese kofolu a tatranku. Když se opakuje celý týden, Matka Tereza říká: Svatý Petře, jsem skromná, ale přece jen… A Petr odpoví: Ale víš, pro nás dva nemá cenu vařit.

- Roubíček a Kohn jdou do synagogy na modlitby. Chybí jim k tomu ovšem osm mužů, aby naplnili požadovaný počet deseti pro platnou modlitbu. Kohn říká: „Počítej se mnou - já a Ty jsme dva. Když se budu modlit já za tebe a ty za mě, už jsme čtyři. Když se budu modlit já za sebe a ty za sebe, už se nás modlí šest. A když to tak spočítáš i ty, už se nás modlí dvanáct.“ A Roubíček pohotově odpoví: „Soudím, že je nás o dva více než požaduje tradice. Takže ty i já se můžeme s klidem vrátit domů.“

 

 

DUCHOVNÍ OBNOVA 2019 RAPOTICE

3/3

biskup Pavel Konzbul

Jak se to stane?

Citace z Bible:

·    26Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

·    27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

·    28Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

·    29Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

·    30Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.

·    31Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

·    32Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

·    33Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

·    34Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“

·    35Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

·    36Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.

·    37Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“

·    38Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

 

První slovo, které Maria říká při setkání s andělem není ANO. Je to otázka: „Jak se to stane?“

Můžeme vidět, že Panna Maria se setkává s andělem, vlastně tak stojí před Bohem. Takže legitimní způsob, jak stát před Bohem, je klást otázky. My si myslíme, že je potřeba adorovat, mlčet, modlit se růženec nebo být v tichu. U Panny Marie vidíme, že její způsob je klást Bohu otázky.

Co vlastně znamená pravá mariánská úcta? Často slyšíme, že pravá úcta je: Maria to přijala a uchovávala ve svém srdci. Maria řekla Bohu Ano. Podle mě je pravá Mariánská úcta klást Bohu otázky. Vést s ním dialog. U Marie byl reprezentantem anděl. K nám asi jen tak nějaký nezavítá, ale může oslovit přímo Boha.

Francouzský světec 5. století sv. Fulgencius napsal: Matka Boží bývá nazývána žebříkem do nebe. Každého žebříku můžeme použít dvěma způsoby. Lze po něm slézt dolů nebo vylézt do výšky. Po tomto žebříku sestoupil Bůh na zem, abychom my mohli skrze Marii vstoupit k Němu do nebe.

Svatá Terezie z Avilly v knize O zakládání říká:

Bůh chodí mezi hrnci v kuchyni. Maria byla ženou v domácnosti. Ježíšek běhal po kuchyni, vytahával hrnce ven. Maria prožívá svoji víru v obyčejném prostředí. Je to spiritualita každodennosti. Ne v chrámu, ne s anděly.

Bůh je i v kuchyni. Neuvědomujeme si, že máme Boha doma.

Je to výzva přinášet Boha na území, které je nám blízké. Do prostoru, ve kterém jsem doma.

Anglická poustevnice a mystička svatá Juliana z Norwiche v jedné její vizi používá označení Domácí rodinný Bůh.

Drama naší víry spočívá v tom, že Bůh náboženství a Bůh života se u nás od sebe nějak vzdálili. My si neuvědomujeme, že máme Boha v kuchyni, vidíme ho jen v nějakém posvátném prostoru. S Pannou Marií tak máme příležitost znovu objevit Boha, znovu namalovat jeho ikonu.

 

Můžeme se ptát: Jaký je Bůh pro Marii?

Bůh je pro Marii bohem radosti. Ale je také Je bohem otázek.

Maria říká, že je matkou ne v závislosti na manželovi či na dětech, ale je to její Boží úkol. Anděl jí to řekl.

Dál můžeme vidět, že Bůh je zamilovaný. Andělovo slovo kecharitomené znamená Bůh se k Tobě sklonil, zamiloval se do Tebe. Maria není plná milosti proto, že řekla Bohu: Ano, ale proto, že Bůh si ji vyvolil sám.

 

Maria se nám ukazuje jako někdo, kdo nás chrání. Různé studie ukazují, že pokud prožívám utrpení, a mám u sebe někoho blízkého, je pro mě utrpení snesitelnější.

Ve Visconsinu dělali s dobrovolníky pokus, jak dlouho vydrží mít nohy ve kbelíku s ledovou vodou. Čas změřili. Potom byl u dobrovolníka někdo z jeho blízkých, který ho držel za ruku, a tehdy to vydržel déle.

Známe Pannu Marii jako ochránkyni (palladium země české, ikona z kostela svatého Tomáše, se kterou šli Brňané v procesí při dobývání města Švédy). Proti čemu nebo proti komu nás má její modlitba chránit? Odpověď je jednodušší, než bychom čekali. Má nás chránit před nedostatkem Ducha svatého v našem životě.

Panna Maria na rozdíl od apoštolů byla svědkem seslání Ducha svatého dvakrát. Poprvé, když jí anděl při zvěstování řekl: Duch Boží Tě zastíní. To vlastně byly první letnice. S touto zkušeností, kterou chudáci apoštolové neměli, se při těch druhých letnicích zorientovala daleko dřív.

Svatý Augustin vysvětluje vztahy v Boží trojici a Ducha svatého popisuje takto: Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem. A jeho působení v člověku je stejné. Má vytvářet působení lásky, tedy vztahy. Kde absentuje láska, je nedostatek Ducha svatého a tam se nalézá hřích.

Takže hřích je vždycky nedostatek lásky.

Ve středověku se uplatňovalo zvykové právo: Pokud se zločinci podařilo skrýt pod plášť vysoce urozené ženy, měl právo na milost. (Z toho vznikly obrazy, na kterých Maria přikrývá a chrání svým pláštěm postavy lidí.) To bylo v době, kdy se na Boha ještě nepohlíželo jako na hodného dědečka, který na všechno říká: Amen.

 

Mateřská ochrana Panny Maria hrála ještě jinou roli. Známe dnes projekty adopce na dálku, podpora dětí. Podobně funguje Mariánská adopce na dálku. My se můžeme Marii svěřit do jejího projektu a ona se o nás stará.

Křesťan má zkušenost, kterou před lety definoval kardinál Joachim Meisner slovy: Kde je Maria, tam je Duch svatý. Takže tam, kde neví, co si počít s Marií, ani s Duchem svatým to nebudou mít snadné.

Nechci ani tak připomínat sedm darů Ducha svatého. Chci ale uvést příklad: Při otevírání klenotnice na pražském hradě se musí sejít sedm osob, z nichž každá má jeden klíč. A všichni jsou v tu chvíli stejně důležití, nikdo nesmí chybět. Podobně u darů Ducha svatého není žádný důležitější; všechny jsou důležité stejně.

Také nositelem darů mohou být různě kvalitní lidé - podobně jako u nositelů klíčů od klenotnice. Chceme-li tedy poznat Boha, potřebujeme k tomu ty další lidi. A oni potřebují nás! Na tom vidíme, že Duch svatý nás zve ke společenství a ke společné modlitbě.

Mariánská úcta je spojena se společnou modlitbou (například růženec). Máme tendenci se společné modlitbě vyhnout.

Roubíček a Kohn jdou do synagogy na modlitby. Chybí jim k tomu ovšem osm mužů, aby naplnili požadovaný počet deseti pro platnou modlitbu. Kohn říká: „Počítej se mnou - já a Ty jsme dva. Když se budu modlit já za tebe a ty za mě, už jsme čtyři. Když se budu modlit já za sebe a ty za sebe, už se nás modlí šest. A když to tak spočítáš i ty, už se nás modlí dvanáct.“ A Roubíček pohotově odpoví: „Soudím, že je nás o dva více než požaduje tradice. Takže ty i já se můžeme s klidem vrátit domů.“

Takže takto často k modlitbě přistupujeme. Výsledkem ovšem je, že ošidíme společenství s církví a tu klenotnici Ducha svatého neotevřeme. Nemáme ostatní klíče. Můžeme tedy vyvodit závěr, že Církev je tu proto, že se Bůh rozhodl setkávat se s námi také prostřednictvím druhých lidí. A to někdy dost nepříjemné - některé lidi prostě nemusíme, že? Naplnit tento Boží požadavek dá dost práce, mnohem víc než klečet doma sám na klekátku a modlit se k Panu Bohu, který nevypadá jako protivná sousedka.

DUCHOVNÍ OBNOVA 2019 RAPOTICE

2/3

biskup Pavel Konzbul

Otázkám, které klade Bible (ne ke všem 220) se budu věnovat dál.

 

Začneme příběhem z Markova evangelia ve čtvrté kapitole. Ježíš vyzve apoštoly, aby se večer přeplavili na druhý břeh jezera. Když se zvedne bouře, Ježíš spí a apoštolové jsou vyděšeni. Vzbudí Ježíše. Ten utiší bouři a říká: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru!“

Na menší lodi tvoří lidé úzké společenství, jsou na sobě závislí, v malém prostoru, nemají pevnou půdu pod nohama. Zažívají větší míru nebezpečí a jsou od ostatních lidí odděleni vodou.

Strach a víra jsou protipóly.

To, že Ježíš spal, je spíš obraz Jeho svobody než lhostejnosti.

 

Takovou laskavou formou strachu je obava. Obava nás dokáže i motivovat, nejsme lhostejní. Strach je něco jiného.

 

Jak jsme si už řekli, strach se objevuje v Bibli po prvotním hříchu. Strach používá had v dialogu - pracuje s emocemi (jako moderní sdělovací prostředky).

Vytváří obraz Boha, který nám krade svobodu a ne Boha, který nám ji přináší.

A to v nás nějak stále dřímá.

Je zajímavé, že strach je spojený s inteligencí či schopnostmi člověka. Většinou lidé s vyšším potenciálem mají více podnětů ke strachu, k obavám.

 

Jeden americký neurolog napsal:  Krysa, protože nemá fantazii, nemůže pociťovat strach z krachu na americké burze. Ale my můžeme. Strach je obrazotvorný, pracuje s naší představivostí, obrazotvorností, co se všechno může stát.

 

Strach živí sám sebe, vyvolává představy a ty nás znovu děsí. Strach je nejsnadněji vyvolatelná emoce.

 

Strach nám v podstatě našeptává, že Bůh není dost velký na to, aby se o nás postaral. Z toho je vidět, že strach není jen psychologická záležitost, ale také záležitost duchovní.

 

A nyní ke strachu z pekla. V představách o pekle vidíme obrovskou obrazotvornost.

 

Novinář Gefry Sheller říká, že pod tlakem novodobého intelektualismu ztratily hrozivé představy o pekle podstatně na své divokosti. Vybledly v porovnání s plameny Hirošimy a s nacistickou genocidou Židů.

Jinde slyšíme, že díky dvěma světovým válkám se peklo stalo na světě realitou. A proto už peklo nezabírá. Možná, že jsme se překlopili do jiné roviny. Kardinál Baltazar říká, že peklo je, ale MOŽNÁ je prázdné. Vidíme dva výrazné protipóly: pro babičky bylo peklo plné, my teď uvažujeme, jestli vůbec je.

 

Přijde Matka Tereza do nebe. Svatý Petr ji přivítá, donese kofolu a tatranku. Druhý den jí zase donese kofolu a tatranku. Když se opakuje celý týden, Matka Tereza říká: Svatý Petře, jsem skromná, ale přece jen… A Petr odpoví: Ale víš, pro nás dva nemá cenu vařit.

 

Mám vlastní zkušenost s mým znovuobrácením po slovech v kázání, kdy kněz hovořil o zjevení Panny Marie a jejich slovech, že lidé padají do pekla jako sněhové vločky - když jsem si uvědomil, že se to možná týká mě.

 

Podobnou zkušenost má Thomas Merton a popisuje ji v knize Sedmistupňová hora. Popisuje svoji konverzi založenou na kázání o pekle, které ho přimělo k lítosti. Merton byl připravován ke křtu. Jeho reakce byla tím, co duchovní autoři nazývají zkroušeností. Nešlo o bouřlivou, citově založenou lítost pramenící z vášně a sebelásky. Šlo spíš o jakýsi pokojný žal, trpělivou starost s pomyšlením nad tím, jak nezměrná a strašlivá muka jsem si zasloužil. Muka, jimž jsem tehdejším v duševním stavu mohl snadno padnout za oběť. Zároveň mi však velikost tohoto trestu dala zvláštním způsobem pochopit, jak obrovským zlem je hřích. A proto jsem začal ještě silněji toužit po křtu.

Takže si můžeme uvědomit, co je smyslem dogmatu o existenci věčného zavržení.

Proč je to v Bibli? Slova o věčném zavržení jsou výzvou, aby člověk začal brát svůj život vážně a odpovědně. Ne, aby se hrozil pekla.

Ani rozjímání o pekle nemá vést k fantastickým spekulacím stylu obrazů Hieronyma Bosche.

Když o pekle hovoří písmo svaté, vyzývá k obrácení - a to je dobrá zpráva!

Z posledních tří papežů o pekle mluvil nejčastěji překvapivě papež František, přestože je vnímaný jako optimistická postava.

V jednom kázání říká: Věčné zavržení není mučírna. Druhá smrt je tu popisovaná jako smrt. Ti, kteří nebudou přijati do nebeského království, se nikdy nepřiblíží Pánu. Jsou to ti, kteří neustále šli vlastní cestou, odvrátili se od Pána, a když před Něj předstoupí, sami se od Něho odvracejí. Věčné zavržení je toto neustálé odvracení od Boha.

Dante Alighieri v Božské komedii líčí, že satan je zamrzlý na dně jezera. Ta zamrzlost vyjadřuje neměnnost, trvalé odvrácení.

Víra je vždy spojena s poznáním a se vztahem. Zve nás k tomu, abychom mysleli.

Jeden z výroků o tom, abychom se nebáli je ve 43. kapitola proroka Izaiáše:

„Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 

DUCHOVNÍ OBNOVA 2019 RAPOTICE

1/3

biskup Pavel Konzbul

 

Jedna židovská moudrost říká, že na počátku stvořil Bůh otazník a vložil ho do našeho srdce.

Možná proto se židovská anekdota táže: Proč vy, Židé, na otázku odpovídáte vždycky otázkou? A hbitá odpověď zní - Proč ne?

Je pravda, že otázky propůjčují našemu životu hloubku, vedou nás někam dál. Malé dítě se táže, protože hledá svoje místo, snaží se zorientovat. Položit správnou otázku ovšem dá práci. Albert Einstein řekl, že kdyby měl za hodinu vyřešit problém, dal by si 55 minut na formulování správné otázky.

Ale na otázky je důležité odpovídat. I na otázky vztahu k Bohu. Škoda, že při kázání na to není místo. Kázání lze definovat jako nudné povídání. Ale i po takovém chce kněz mít zpětnou vazbu.

(On ani svatý Pavel nebyl kdovíjakým kazatelem. Při jeho kázání chlapec seděl nahoře na parapetu u okna, nebavilo ho to, usnul, spad, zabil se. Petr ho ovšem vzkřísil. To farář nedokáže. Proto jsou dnes ty lavice nižší.)

 

Když není zpětná vazba, nemůže se nic zlepšit. Já vás tedy vyzývám, abyste dávali kněžím zpětnou vazbu. Ale ne zase hned po kázání. Jako v kresleném vtipu, v němž farář skončil kázání a lidi zvedali kartičky s bodováním.

Já jsem zažil několikrát, že mi někdo přišel dát zpětnou vazbu. A vždycky to k něčemu bylo. Na Biskupském gymnáziu přišel po pondělním kázání kluk, jehož strýček byl kněz, a říkal: „Šéfe, tak dneska je vidět, že jste se na to kázání fakt nepřipravil.“ Já jsem si říkal, puberťák jeden! Ale má pravdu, chlapec. Neříkám ale, že zrovna takto musíte s farářem jednat. Jindy za mnou přišel pan doktor a vytýkal, že to a to v kázání nebyla pravda. Já mu odvětil, že to napsal Anselm Grun. Prosím vás, to je nějaký ekonom z kláštera, ten Bibli nikdy nečet. To nevím. Nicméně pánovi se to nelíbilo, já to svedl na Anselma Gruna. Ale toto dává člověku zpětnou vazbu.

Zpětnou vazbu můžeme získat také kladením otázek. Představme si třeba inspektora Colomba. Kde by byl, kdyby nekladl otázky?

Otázka pomáhá problém definovat a formulovat.

Otázka staví most k něčemu, co neznáme.

Žijeme ve světě, který není úplně jistý. Mluví se o nějaké tekuté modernitě, (dokonce o tekuté církvi), v němž všechno nějak teče, chybí nám pevné body.

Když umíme klást otázky, znamená to, že umíme myslet. Potřebujeme je pro naši orientaci ve světě.

 

Vyšla hezká kniha, kterou vydaly Paulínky, Klíčové otázky evangelia. Napsal ji Ital Ermes Ronchi. Píše tam: Tvar otazníku připomíná podobu rybářského háčku, který evangelium vhazuje do našeho nitra, aby nás zachytilo, přitáhlo k sobě, vylovilo a vytáhlo na vzduch a světlo k našemu obrácení.

 

My jsme často přesvědčeni, že v evangeliu převládají takzvaná podobenství. Podobenství je literární útvar, typ příběhu. Ježíš je někdy dokonce považován za zakladatele podobenství, ale ta jsou starší. On je však využíval. Skutečně máme ve čtyřech evangeliích 37 podobenství. Ale kdybyste spočítali, kolik je otázek, tak by vám vyšlo číslo 220.

Takže Ježíš používá víc otázky než podobenství.

 

Naše víra vychází z jednoduchého předpokladu, že Bůh je přítomen v životě každého z nás. Podle katechismu je víra věděním a důvěrou.

Naše prožitky ve víře mohou být proměnlivé.

Německý teolog Romano Guardini prohlásil, že víra znamená být schopen snášet své pochybnosti.

K tomu dodává papež František: V hledání a nalézání Boha ve všech věcech vždy zůstává zóna nejistoty. Musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že potkal Boha a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku.

Pochybnost je zdravá jen v případě, že nás vede ke kladení otázek.

 

Abychom uměli pochopit otázky, je dobré si uvědomit, že vlastně žijeme v jakémsi příběhu. Když otevřeme Bibli, zjistíme, že vlastně žijeme ve třech příbězích.

Jeden příběh je velký příběh Bible. Od stvoření světa až po Knihu zjevení, což je finále, jsme jeho součástí.

Druhý příběh je příběh Ježíše Krista. Ten žijeme v Církvi spolu s Ježíšem v liturgickém roce.

A třetí je náš osobní příběh, příběh našeho života.

Všechny ty příběhy se na jevišti tohoto světa prostupují. Začínají už na prahu Starého zákona.

 

Když se přeneseme do zahrady Eden a do situace v ní, můžeme si uvědomit dvě zajímavosti.

Jednak je zajímavé, že první lidé nemají jména. Bůh volá na Adama: Kde jsi? Adam své ženě dává jméno Eva až po tragické události hříchu.

Adam je do té doby označován v Bibli jako muž nebo člověk. Proto se jeho hřích jako hřích ČLOVĚKA týká všech lidí.

Dále je zajímavé, že Adam až do té doby se svou ženou nemluví. Tedy možná ano, nemuseli mít tichou domácnost, ale v Bibli se o tom nepíše.

Dát někomu jméno, znamenalo totiž ve Starém zákoně ovládat ho, mít nad ním moc.

Proto lidé nenazývali Boha jménem - aby nebyli v pokušení ho ovládat.

 

Adam s Evou když zhřeší, tak se nejdřív schovají. Vidíme, že strach je první důsledek hříchu. Oba se pěkně schovají. Z toho je vidět, že hříchem se nepokazil vztah Boha k člověku, ten zůstal stejný, ale člověka k Bohu.

První lidé přeťali síť vztahů mezi sebou a směrem k Bohu. Bůh se ptá: Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Nechce člověka trestat, chce, aby první člověk uznal svoji vinu, aby mu Boží odpuštění bylo co k čemu.

Jak první člověk reaguje? Říká: Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu jíst, a tak jsem jedl. On vlastně říká: Pane Bože, za to můžeš Ty.

Místo, aby uznal vinu, svádí ji Evu, ale vlastně na Hospodina. A Eva, ta to zas svádí na hada. Ten jí našeptává. S hadem už Hospodin nevede žádný dialog - ze Zlem se nejedná, proklíná ho.

Takže první pokušení lidí bylo - vystačit si sami, být nezávislí. Nechceme, aby nám Bůh mluvil do života.

 

Ten strach spočívá v tom, že když se například modlíme před důležitými životními kroky, rozhodnutími, tak v koutku duše nechceme, aby to Bůh udělal moc po svém, aby nám do našeho rozhodnutí nevnesl chaos. Je tam strach: My Tě máme rádi, ale jen odsud sem. Chceme udržovat nějakou hranici. Často nám to brání, že se v životě neposuneme. Zamaskujeme to za spoustu věcí.

 

 

NOVÁ KŘÍŽOVÁ CESTA

V RAPOTICÍCH

Koncem března jsme v kapli na ulici Hlavní instalovali novou křížovou cestu. 24. března ji posvětil otec Bohumil Poláček, farář z Velké Bíteše.

Jde o umělecké dílo pana Lubomíra Laciny, sochaře z Velké Bíteše.

 

 


Vytvořené dílo je netradiční.

Cesta Kristova utrpení je znázorněna pouze pomocí rukou, dlaní ve skutečné velikosti. Jsou vytvořeny z umělého kamene, natřeny bílou barvou a umístěné na dřevěném podkladu tvaru kříže.

S dílem Lubomíra Laciny se můžete setkat v přírodě v bíteškém okolí. S lesníkem, panem Nohelem oživuje krajinu v okolí (křížová cesta v Níhově, sochařská úprava studánek (Dlaně, sv. Jiljí, U Jakoubka, U sv. Františka...).

Tvoří i další sakrální objekty - kříže, Boží muka, sochy světců... Křížová cesta v kostele v Kralicích nad Oslavou je rovněž jeho dílem.

Znázornit dlaň je asi nejsložitější sochařská práce. Chtít jí dát navíc výraz nahrazující celý výjev, to je úkol pro mistra.

Nelehké bylo také obejít se v kompozici bez předmětů.

Z tohoto pohledu chci upozornit především na tato zastavení:  přijetí kříže (2.), setkání s Matkou (4.), pomoc Šimona z Cyrény(5.), setkání s naříkajícími ženami (8.) a sejmutí z kříže (13.).


Mistr Lacina je ve vztahu ke Kristu pevně ukotvený a snad proto je výsledkem dílo, které nám dovolí ponořit se do modlitby jednotlivých zastavení křížové cesty hlouběji:

Křížová cesta používá běžně čtrnáct zastavení:

1. Pilátovy ruce jako ruce mocného muže, který odsoudil Ježíše na smrt.

2. Kristus přijímá "sladké břemeno kříže" zpodobněné růží, jejíž trny se zabodávají do dlaně.

3. První Kristův pád; pády se stupňují a vidíme větší a větší únavu a bolest.

4. Ježíš se potkává, jen letmo, se svou Matkou.

5. Šimon nepomáhá nést jen kříž. Pomáhá Člověku v jeho tísni.

6. Veronika podává Ježíšovi roušku jako symbol účastenství s utrpením. Ale je sama...

7. Druhý pád.

8. Ježíš potkává plačící ženy. Zachytává jejich slzu jako slzu veškerého utrpení světa.

9. Třetí pád.

10. Kristus je svlečen ze šatů, vystavený posměchu, je zhanoben.

11. Kristus je ukřižován.

12. Ježíš na kříži umírá.

13. Ježíšovo sejmutí z kříže je pojato jako Pieta. Matka se naposledy setkává se svým Synem. Naposledy se snaží utišit jeho bolest a vkládá prst do rány na ruce.

14. Ježíš uložen do hrobu.

Zůstává prázdné místo, očekávání vzkříšení, místo naděje...


Pan Lacina promítá do tvorby svou víru: "Je to modlitba nad tou věcí. Když žijete ten obraz, to ztvárnění, tak vás to pohlcuje a naplňuje.

Pro mě, i když se modlím, je to, dovolím si říct, víc než modlitba."        

*

 

 

SEDEROVÁ VEČEŘE

Už se stalo tradicí, že se na Zelený čtvrtek scházíme v kapli na sederovou večeři. Sederová večeře (Noc řádu) je židovský svátek, rituální večeře sloužící jako připomínka vyvedení Izraele Mojžíšem z egyptského otroctví. Základem je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví. Pro křesťany je to v tento den připomínka tak zvané Poslední večeře. Té, při které se Ježíš loučil s apoštoly před svým odsouzením  a umučením. Večeře, při které ustanovil slavení mše svaté.

Jednadvacet stolovníků z popovické farnosti si kromě pojídání symbolických pokrmů předčítalo předepsané texty z Pesachové Hagady odkazující na Starý Zákon.

Slavnost má přesně stanovený průběh a pořadí úkonů (odtud její název).

Sederový talíř by měl obsahovat:

zro'a - Opečená kost, která je připomínkou obětního beránka. Mělo by se jednat o kost z beránka, nicméně lze použít třeba opečené kuřecí křídlo nebo krk.

bejca - vejce uvařené natvrdo, symbol nového života

maca - maces; základní pokrm na židovský svátek Pesach; jedná se o speciální křehký nekvašený chléb - Židé při útěku z Egypta neměli čas připravit kvašené těsto, odtud také název Svátek nekvašenýh chlebů. Těsto se připravuje z vody a mouky vyrobené z hlídané pšenice.

maror - hořké byliny (např. salát, křen) připomínající hořkost otroctví.

karpas - zelenina (např. ředkvička, brambor, cibule).

majim - slaná voda připomínající zázrak během přechodu přes Rákosové moře.

charoset - směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, skořice, zázvoru a červeného vína, připomínající materiál na dělaní cihel, které museli zotročení Izraelité dělat pro faraona.

Děkujeme všem, kteří se zúčastnili!

 

 

Farnost Vysoké Popovice vás zve do Rapotic na

SEDEROVOU VEČEŘI

Sederová večeře je slavnostní večeří, která připomíná vyvedení Izraele z egyptského otroctví a v židovské komunitě se slaví nepřetržitě plus minus 3.500 let. Stejnou večeři slavil i Ježíš těsně před svou smrtí. Při naší symbolické večeři budeme rozjímat nad texty o Vyjití z otroctví. Pojďte zakusit společnou bohoslužbu u prostřeného stolu.

 

v kapli v RAPOTICÍCH

18. dubna 2019 (Zelený čtvrtek)

po skončení mše svaté (cca v 18.30)

 

Pokud se chcete zúčastnit, je třeba se

nejpozději v neděli 14. dubna

zapsat na zapisovací archy v kostele nebo se přihlásit na kontaktu:

Zdeněk Strašák   732 275 674 strasak.zdenda@seznam.cz

Je možné napsat SMS nebo e-mail a uvést počet osob a kontaktní osobu.

 

Pokud můžete darovat nebo pomoci s přípravou, zapište se, prosím, na arch „Pomocníci“.

 

PŘIBLIŽNÉ NÁKLADY NA JEDNU OSOBU: 60 – 80 Kč.

 

Podrobnější informace získáte na uvedeném kontaktu.

 

 

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2019 V ČÍSLECH

 

 

 

 

 

 

 

OBEC

částka v Kč

2019

2018

2017

2016

2015

LESNÍ JAKUBOV

7.660

7.320

8.010

8.012  

7.800  

98 obyvatel

78,16 Kč na o.

81,33 Kč na o.

89,00 Kč na o.

89,02 Kč na o.

86,67 Kč na o.

LUKOVANY

37.094

32.067

26.841 

26.044  

27.330  

617 obyvatel

60,11 Kč na o.

52,92 Kč na o.

44,29 Kč na o.

42,98 Kč na o.

45,10 Kč na o.

PŘÍBRAM 

23.584

24.796

18.803  

22.593  

19.902  

647 obyvatel

36,45 Kč na o.

39,74 Kč o.

30,13 Kč na o.

36,21 Kč na o.

31,89 Kč na o.

RAPOTICE

23.723

22.592

20.105 

19.068  

20.246  

537 obyvatel

44,17 Kč na o.

43,36 Kč na o.

32,22 Kč na o.

36,60 Kč na o.

38,86 Kč na o.

VYS. POPOVICE

23.835

24.221

21.527  

22.020   

19.744  

710 obyvatel

34,98 Kč na o.

35,00 Kč na o.

34,50 Kč na o.

31,82 Kč na o.

28,53 Kč na o.

ZAKŘANY

38.012

33.496

25.046  

28.520  

27.050  

765 obyvatel

49,69 Kč na o.

45,70 Kč na o.

40,14 Kč na o.

38,91 Kč na o.

36,90 Kč na o.

CELKEM 

154.908

144.492

120.332  

126.257  

122.072  

ČR  

119,134.534

116,305.402 

82,751.734

96,029.404

89,373.094

 

Přejeme vám požehnané svátky, radost a pokoj v srdci!

Image result for vysoké popovice betlém

 NOC V KAPLI 2018 

Letošní noc proběhla navečer 1. června. Zahájili jsme ji mší svatou provázenou komentářem; komentář byl zaměřený na stavební části kaple. Přestavili jsme si liturgické zařízení kostelů a kaplí v lodi i v kněžišti, jeho symboliku a význam.

    

Dalším bodem byla promluva PhDr. Vladimíra V. Večeři. Věnoval se mládeži v promluvě „S Bohem v pohodě, ale s bližním je to náročné…“

Poté přišly na řadu další přednášky.  Paní Monika Doležalová, vedoucí Památníku Bible kralické nám představila historii sousední Obce Kralice.

Následně jsme shlédli prezentaci z historie Rapotic - období kolem roku 1918 zpracované z archivu rodiny Liškovy č.p. 4.

       

Monika Doležalová poté přednesla příspěvek „Komenský a Žerotín“, o vztahu Jana Amose Komenského k majitelům náměšťského panství a historii kralické tiskárny po přestěhování z Ivančic.

K tématu J. A. Komenského jsme se vrátili v příspěvku Zdeňka Strašáka Komenského mapa Moravy, o jedné z nejstarších map tohoto území.

Na závěr Vladimír Večeřa nastínil historii šlechtických rodů v našem okolí v období 11. a 12. století.

   

Doprovodnou výstavu tvořily historické materiály z místní školy, přehlídka různých vydání Bible, tou Kralickou počínaje a panely z Muzea Bible kralické.

    

imageKRVAVÉ JAHODY

 Věra Sosnarová

 

Bítešská akademie       Pá 4. května 18.00               

                                                    Velká Bíteš – Kulturní dům 

Zve Kolpingova rodina, ICKK a Základní škola Velká Bíteš

Věra Sosnarová byla unesená ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívaly nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežila. V pracovních táborech strávily celkem 8 let. Do Československa se obě sestry vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Věře bylo 34 let a vážila 37 kilogramů. Při odjezdu ze Sovětského svazu i při příjezdu do vlasti musela odevzdat veškeré dokumenty a podepsat úplnou mlčenlivost, že nikdy nebude mluvit o tom, co prožila a viděla. Vše o minulosti muselo zmizet. Z obavy o opětovné odvedení na Sibiř mlčenlivost dlouho neporušila. O této části její minulosti se nikdy nedozvěděl její manžel a dlouho ji neznali ani její dva synové. Věru neustále sledovala tajná policie. Veřejně o své minulosti promluvila teprve po Sametové revoluci. Zážitky Věry Sosnarové zpracoval Jiří Svetozar Kupka v knize Krvavé jahody. Kniha bude po přednášce k zakoupení.

 

Děkuji všem, kteří s večeří pomohli a všem, kteří se jí zúčastnili.

Letos zase bez fotografií. Zdeněk Strašák

Farnost Vysoké Popovice vás zve do Rapotic na

SEDEROVOU VEČEŘI

Sederová večeře je slavnostní večeří, která připomíná vyvedení Izraele z egyptského otroctví a v židovské komunitě se slaví nepřetržitě plus minus 3.500 let. Stejnou večeři slavil i Ježíš těsně před svou smrtí. Při naší symbolické večeři budeme rozjímat nad texty o Vyjití z otroctví. Pojďte zakusit společnou bohoslužbu u prostřeného stolu.

 

v kapli v RAPOTICÍCH

29. března 2018 (Zelený čtvrtek)

po skončení mše svaté (zač. 17:30), tedy v 19:00 hodin

 

Pokud se chcete zúčastnit, je třeba se

nejpozději v neděli 25. března

zapsat na zapisovací archy v kostele nebo se přihlásit na kontaktu:

Zdeněk Strašák    732 275 674 strasak.zdenda@seznam.cz

Je možné napsat SMS nebo e-mail a uvést počet osob a kontaktní osobu.

 

Pokud můžete darovat proviant nebo pomoci s přípravou, zapište se, prosím, na arch „Pomocníci“.

 

PŘIBLIŽNÉ NÁKLADY NA JEDNU OSOBU: 60 – 80 Kč.

 

Podrobnější informace získáte na uvedeném kontaktu.

 

 

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2018 V ČÍSLECH  
         
obec částka v Kč
2018 2017 2016 2015
LESNÍ JAKUBOV 7.320 8.010 8.012   7.800  
90 obyvatel 81,33 Kč na obyv. 89,00 Kč na obyv. 89,02 Kč na obyv. 86,67 Kč na obyv.
LUKOVANY 32.067 26.841  26.044   27.330  
606 obyvatel 52,92 Kč na obyv. 44,29 Kč na obyv. 42,98 Kč na obyv. 45,10 Kč na obyv.
PŘÍBRAM  24.796 18.803   22.593   19.902  
624 obyvatel 39,74 Kč obyv. 30,13 Kč na obyv. 36,21 Kč na obyv. 31,89 Kč na obyv.
RAPOTICE 22.592 20.105  19.068   20.246  
521 obyvatel 43,36 Kč na obyv. 32,22 Kč na obyv. 36,60 Kč na obyv. 38,86 Kč na obyv.
VYSOKÉ POPOVICE 24.221 21.527   22.020    19.744  
692 obyvatel 35,00 Kč na obyv. 34,50 Kč na obyv. 31,82 Kč na obyv. 28,53 Kč na obyv.
ZAKŘANY 33.496 25.046   28.520   27.050  
733 obyvatel 45,70 Kč na obyv. 40,14 Kč na obyv. 38,91 Kč na obyv. 36,90 Kč na obyv.
CELKEM  144.492 120.332   126.257   122.072  
ČR     82,751.734 96,029.404 89,373.094

 

Oprava dláždění nádvoří kostela

Celková hodnota díla I. etapy Úprava nádvoří

kostela Vysoké Popovice byla 925 071 Kč.

Nadace ČEZ přispěla částkou 100 000,- Kč.

 

 

 

 

 

 

MŠE SVATÁ VE STARÉ KAPLI V RAPOTICÍCH

Ve čtvrtek 6. července 2017 v den připomínky sv. Marie Gorettiové byla slavena mše svatá v Rapoticích.

P. Peřina využil nově požehnané staré kapličky s novou fasádou. Mše svaté se zúčastnili farníci místní, z Popovic, Lesního Jakubova a Příbrami. Slavila se na tomto místě přinejmenším po 23 letech.

Příští mše zde bude ve čtvrtek 20. července v 18 hodin.

 

NOC V KAPLI

16. června 2017

Program Noc v kapli jsme využili k uspořádání slavnosti na návsi. Vlastnímu programu předcházel požehnání staré kaple. Kapli vloni obec opravila. Slavnosti se zúčastnili kromě domácích také farníci popovské farnosti. Po požehnání přešli účastníci průvodem do nové kaple na mši svatou.

Noc v kapli byla zahájena slavením mše svaté. Mše byla komentovaná; komentář se zaměřil na podrobné seznámení s liturgickými předměty, které se běžně při mši svaté používají.

 

Od 19 hodin začal vlastní program. Zhruba 50 hostů si vyslechlo přednášky vztahující se k okolí Rapotic a jejich historii.

S historií hradu Levnova (Ketkováku) nás seznámil pan Josef Obršlík, starosta Ketkovic.

 

O vybudování a významu lokality Dolna, o pravidelné péči o ni a o terénní exkurzi studentů v Rapoticích hovořili Petr smekal a Dr. Jan Farkač.

Vladimír Václav Večeřa ze Zbraslavi přiblížil nejstarší historii obcí v okolí.

 

 

 

 

Následovala prezentace významného rodu pánů ze Zbraslavi, zakladatelů rodu krále Jiřího z Poděbrad.

Doprovodná výstava byla zaměřená na dvě oblasti.

V jedné představila materiály z nejstarší historie rapotické školy, z podkladů poskytnutých panem Janem Kolaříkem. Prohlédli jsme si staré dokumenty, jako rozpočet školních potřeb z roku 1939, účetnictví školy z let 1896 a 1908, rozpočet obce z roku 1909, soupis dětí z let 1917, 1921 a 1923, rozpočet na novou škoní budovu a původní plány budovy, staré fotografie školy, kopii osobního materiálu učitele Josefa Věromíra Plevy - spisovatele, vyznání pana Jaroslava Nováčka řídícího učitele a spoluzakladatele Památníku bible kralické.

Ve druhé oblasti jsme se věnovali proměnám návsi ve fotografiích, které poskytli z rodinné kroniky Liškovi č. 4. Na fotografiích jsme mohli porovnat změny vzhledu návsi v průběhu uplynulého století se současným stavem.

 

Děkujeme všem, kdo poskytli při pořádání této akce pomoc.

Zdeněk Strašák

ŽEHNÁNÍ KAPLE NA NÁVSI V RAPOTICÍCH

16. června 2017

Děkujeme za účast všem příchozím!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

OPRAVA KAPLIČKY V RAPOTICÍCH

V říjnu dokončil Obec Rapotice opravu kapličky na Návsi. Výběrové řízení na dodavatele stavby vyhrála firma Sasta s nejnižší nabídnutou cenou  617.699,- Kč včetně DPH. Na akci byla získána dotace od SFDI ve výši  400.000,- Kč a částka 217.699,- Kč šla z rozpočtu obce.

Protože se zdivo kapličky rozestupovalo, byly slabé základy zpevněny piloty. Kolem budovy bylo provedeno odvodnění. Starou omítku zedníci otloukli a nahodili novou. Uvnitř provedli rovněž novou omítku, nově položili i podlahu. Klempíři dali novou střechu a okapy. Před kapličkou je udělaný chodník, okolí upraveno.

 

 

 

 

 

 

RAPOTICKÉ CURARE

V prostorách kaple proběhlo sousedské setkání nazvané CURARE (cūrāre latinsky znamená starat se, pečovat). Při setkání se věnujeme tématům péče o spoluobčany s hendikepem.

Vozíčkářka Petra Čermáková nám vyprávěla, jakým přínosem je pro ni její asistenční pes Cyril. Tito psi procházejí náročným výcvikem, jeho cena se pohybuje kole 200 tisíc korun. Dokáže otevřít dveře, podat klíče, prádlo, peníze či jiné předměty ze země. Nepostradatelným  pomocníkem je  při pohybu na ulici. Svoji paní doprovází do dopravních prostředků, do restaurace… Petra také předvedla výrobky z letního tábora pro postižené - šperky z recyklovaného odpadu.

Představila se firma Frontvel s.r.o., zajišťující práci občanům s hendikepem.

Dozvěděli jsme se, jak vozíčkáři hrají divadlo a připravují novou premiéru - Penzion pro svobodné pány.

Domov bez zámku z Náměště nad Oslavou představil své zařízení pro podporu lidem s mentálním, případně kombinovaným postižením od 18 let věku. Účelem je dosáhnout jejich začlenění a setrvání v přirozeném prostředí.

Pro lidi s mentálním postižením nabízejí služby pobytové:
domov pro osoby se zdravotním postižením (kapacita 23 osob) 

Hrotovice, Velká Bíteš,
chráněné bydlení (kapacita 47 osob)

Jaroměřice nad Rokytnou, Náměšť nad  Oslavou, Okříšky, Pucov,
odlehčovací služba (kapacita 3 osoby)

Náměšť nad  Oslavou, Okříšky, Velká Bíteš.

a služby ambulantní v Náměšti nad  Oslavou:

denní stacionář (denní kapacita 30 osob)

sociálně terapeutická dílna - Kavárna Pohodička (doporučujeme, najdete ji v ulici V. Nezvala, cestou ke hřbitovu.

Shlédli jsme časosběrný snímek o pobytu v bytě chráněného bydlení.

Setkání jsme zakončili posezením s harmonikou Zdeňka Šmardy.

 

NOC V KAPLI

 

proběhla v nové rapotické kapli 17. června. Náš program navazuje na Noc kostelů, která již pravidelně probíhá v červnu v celé republice. Naše Noc není zaměřená pouze na církevní tématiku, ale  vedle jiných zajímavých témat především na historii obce a okolí.

Program začal mší svatou. Ta byla komentovaná - v jejím průběhu byly jednotlivé části mše vysvětleny.

Přednášky zahájil Michal Vaďura jako Vozíčkář mezi piráty. Popsal svoji plavbu na historické plachetnici La Grace z Korsiky do Francie. Díky obětavosti posádky si splnil svůj sen o plavbě s mořskými vlky.

La Grace je replika klasické  dvoustěžňové brigy z druhé poloviny 18. století. Podle dostupných pramenů se La Grace jmenovala loď prvního skutečného českého námořníka Augustina Heřmana. Ten nejprve ve službách holandské Západoindické společnosti přeplul několikrát Atlantik. Po osamostatnění začal s La Grace přepadat španělské obchodní lodi. Později se stal největším vývozcem tabáku v Americe.

Paní Silva Smutná, etnografka Muzea Vysočiny Třebíč, představila Kroje Podhorácka. Navíc doplnila čtení z kroniky fotografiemi oblečení, které se nosilo v Rapoticích.

S Historií kláštera v Oslavanech, s jeho výstavbou a architekturou, se změnami jeho majitelů, dále s nejstarší historií a se zakladateli sousední obce Zbraslavi a o středověkém osídlování a rozvoji našeho nejbližšího okolí nás seznámil Vladimír Večeřa.

Díky laskavosti manželů Liškových z čísla 4 na Návsi jsme mohli předvést množství ukázek z jejich rodinné kroniky. Další fakta nám zpřístupnil pan Jan Kolařík. Události z historie obce vám předkládáme na dalších stránkách Zpravodaje.

Zmíněná témata z historie obce a farnosti byla vystavena na panelech. K  nahlédnutí byly i školní kroniky - od založení v roce 1886 po skončení protektorátu.

Doprovodnou výstavu k programu tvořily obrazy Milana Kopuletého. Zachycují místa v obci a události, které v ní probíhají. Věnují se také často inspirujícímu údolí řeky Oslavy.

 

Hudební doprovod v průběhu večera obstarala folkrocková skupina Soumrak ze Zbraslavi a blízkého okolí s ukázkou své bohaté autorské tvorby.

 

Věřím, že najdeme témata, historická či aktuální, která budou dostatečně zajímavá i v budoucnu.

 

Myšlenky z

DUCHOVNÍ OBNOVY S BISKUPEM PAVLEM POSÁDEM

(synem rolníka se zdravým selským rozumem)

pro farnosti Vysoké Popovice a Zbraslav – v Rapoticích

13. 2. 2016

 

Půst je velmi vzácná, vážná i smutná doba (nemá být veselí a svatby) – není to doba úplně příjemná, ale má daleko hlubší rozměr. Je to doba velké Boží milosti a přízně.

Potřebujeme opustit věci nicotné a začínat se věcmi vážnými. Jako například hrající si dítě maminka odtrhne od hračky, aby ho mohla krmit; dítě si nemůže pořád hrát, protože by zemřelo hlady.

Člověk potřebuje chléb a hry, aby dal pokoj – aby moc nepřemýšlel.

Na poušti je vidět věci jinak – bez mobilu.

Nadchnout se pro půst! (neděle do postu nepatří). Papež dává za vzor Pannu Marii: KECHRITOMENE milostiplná (plná Boha), snoubenka Ducha svatého. Čeho je srdce plné, tím ústa oplývají – místnost se rozzáří. Maria nemůže nic jiného roznášet, než Boha, když je Ho plná.

BŮH NEMŮŽE VSTOUPIT TAM, KDE JE UŽ PLNO

(NAŠEHO EGOISMU) Je třeba vakuum, prostor, abychom Ho mohli nasávat.

Nesnažme se dělat všechno sami. Pravá radost je sledovat, jak Bůh skrze mne jedná.

BŮH JE MILOSRDNÝ

MISERICORDIA – Boží Láska objímá naši mizerii. Já, ubožák, se nechávám obejmout Boží láskou.

Čas je tak vzácný, že s ním máme hospodařit - a děkujme za to. Nejsme otroky času, ale naplňujeme jej.

Prožívejme každou minutu, jako by to bylo 100 let (kardinál Špidlík).

 

Celé Lukášovo evangelium je cesta Pána Ježíše do Jeruzaléma.

SKRZE KŘÍŽ KRISTU BLÍŽ

Kříž je tunel, na jehož konci je světlo Ježíšovo. Cesty žádné není než Kristus sám.

Kdy nás Pán Ježíš nejvíc miloval? Uzdravování byla bokovka - nepřišel uzdravovat.

Pán ježíš je vždy v kříži: kříž bez PJ je nesmysl a naopak.

Musíte se znovu narodit!

K pocitologii (pocitům) stačí víno – to není důležité.

Jsme pokřtěni = ponoření do smrti Pána Ježíše.

Nejdůležitější liturgií je liturgie Bílé soboty je obnovení křtu.

Baptisma = osvícení člověka.

VODA  - symbol života i smrti (pod hladinou vody říše démonů).

Křesťané mají podstatnou část smrti za sebou. Křest je nové narození. Máme účast na Jeho smrti, je tedy jisté, že s Ním budeme i žít. Křest je absolutně nutný ke spáse.

Bůh každého člověka oslovuje – vlastní ho nepřijali (nikdo nemůže říct, že o Bohu neslyšel).

Kdo Ho přijali, těm dal moc stát se Božími dětmi.

PIUS XII: kdyby kněží více žehnali, bylo by méně bomb.

VELIKONOCE = zpřítomňování Božího života.

 

EUCHARISTIE JE NEVYČERPATELNÉ TÉMA

ROK MILOSRDENSTVÍ

Téma křtu.

Půst a Velikonoce nelze od sebe oddělit.

SVATÝ ROK - církev nutně potřebuje čas hlubokých změn. Církev má osobitý přínos do této doby.

ZVIDITELNĚNÍ BOŽÍ MILOSTI

Pán Ježíš říká AMEN - a to je potvrzení, že to tak je.

Děti – mají prvně 20 let poslouchat a učit se, pak mohou mít svůj názor. Doporučená je výchova v láskyplném násilí. Všechno nutit kromě víry.

Nepouštět otěže v zájmu demokracie. My naopak rozkýváváme olovnici, namísto jejího uklidňování. Stavíme podle rozkývaných hodnot.

 

NAŠE SÍLA JE V LÁSCE

Máme obrátit pozornost k podstatě evangelia a být vždy svědky Pána Ježíše.

P. Pavlík, jezuita: Každý si teď dělá, co chce - COCHCÁRNA.

CENTRUM EVANGELIA = MILOSRDENSTVÍ.

Slavit: udělat znovu středem našeho života Pána Ježíše jako milosrdného Boha.

Lukášovo evangelium je o Božím Milosrdenství.

Svatý rok líbezného doteku Božího odpuštění.

Když je nouze nejvyšší  - pomoc Boží nejbližší.

Bohu se nejvíc líbí ODPOUŠTĚT svým dětem.

Máme znovu objevit svátost smíření.

TRAGÉDIE: člověk, který si myslí, že nehřeší.

Kdo se nezpovídal, neprožil Boží něhu.

Kdo nebyl u zpovědi, nevím, kdo je Bůh.

Ambrož: Bůh stvořil, člověka, aby měl komu odpouštět.

I ve Starém zákonu je dost lásky: Bůh stvořil někoho, koho chtěl mít rád.

Boží Lásku zakusím až po odpuštění

Před zpovědí je dobré odprosit ty, kterým jsem ublížil.

BYTÍM BOHA JE MILOSRDENSTVÍ = objetí, láska.

POUZE MILOSRDNÁ CÍRKEV ZÁŘÍ.

Mocně pocítit radost, že mě Ježíš nalezl.

Kdyby se víc odpouštělo, nebyly by rozvody.

Slunce ať nezapadne nad vaším hněvem (beton po čase zatvrdne, kdo neodpustí hned, pak to má těžší).

Pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé.

 

ADORACE

Ty uvažuješ orchestrálně! Znáš každý hlas! (básník Jan Zahradníček).

Cítíme dotek Boží Lásky vtěleného Milosrdenství ve svátosti oltářní.

BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ PROMĚŇUJE SRDCE každého člověka a dává lásku a uschopňuje ho k milosrdenství.

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Ze svého existenčního odcizení můžeme vyjít pomocí skutků milosrdenství.

Skutky duchovního milosrdenství: radit, odpouštět, zapomínat….

Už ve SZ nazýváme Boha milosrdným.

Mojžíšovi se zjevil Bůh jako M+M (milosrdný a milostivý), shovívavý a plný lásky.

Nikdy neochabuje v odpouštění.

MILOSRDNÝ - jemnocit maminky ve vztahu k dítěti. Bůh se dojímá jako maminka a chce dát i sebe - láska niterná

MILOSTIVÝ - prokazuje milost a soucit, sklání se nad slabým a ubohým. Tak je připraven odpouštět, že ani nenechá dokončit zpověď.

MILOSRDENSTVÍ JE SLAVNOST

SHOVÍVAVÝ = dlouhého rozsahu, velkodušný ve strpení.

LASKAVÝ je veliký a mocný k nám nepatrným a neschopným.

CITY, MILOST, DOBROTA

Láska, která dělá vždy první krok s božskou pečlivostí, kterou nedovede nic zastavit.

 

VĚRNOST bez hranic

Pán je strážce, který nikdy nespí, nad každým bdí, aby nás vedl k životu.

Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla - nebude dřímat a spát, bude střežit tvou duši.

VĚRNÝ VE SVÉM MILOSRDENSTVÍ, protože nemůže zapřít sám sebe.

Je trvale a spolehlivě přítomen = jistota naší víry.

MILOSRDNÝM A MILOSTIVÝVM, SHOVÍVAVÝM , LASKAVÝM A VĚRNÝM BOHEM jsme milováni.

Zvláštní úkon lítosti

Odpusť mi moje hříchy, Pane,
odpusť mi moje hříchy – hříchy mého mládí, hříchy mých úst, hříchy současnosti, hříchy mé duše, hříchy mého těla, hříchy mé nečinnosti, moje vážné úmyslné hříchy, hříchy, kterých jsem si vědom, hříchy, které jsem tak dlouho tajil a které jsou teď skryté mé paměti.
Upřímně lituji každého hříchu, smrtelného i lehkého,
lituji všech hříchů od dětství až po současnost.
Vím, že moje hříchy zranily tvoje láskyplné Srdce.
Můj Spasiteli,
vysvoboď mě z pout zla skrze své nejbolestnější utrpení a umučení.
Ježíši, zapomeň a odpusť, jaký jsem byl.
AMEN
 

RAPOTICE - NOVÁ BOŽÍ MUKA

Vydařené setkání občanů Rapotic s hendikepovanými umělci  v sobotu 26. září 2015 má svůj výsledek v podobě umístěné Boží  muky v areálu kaple, kde se vytvořilo pěkné zákoutí zahrady.

Předvedené dovednosti valašského řezbáře pana Zimka a malířky paní Dočkalové, zaujalo návštěvníky všech věkových kategorií v připraveném  prostředí a  v sousedské atmosféře. Vážnost  kulturní, duchovní a charitativní akce byla zdůrazněna angažovaností  místních firem a živnostníků a osobní  účastí  delegace  tří radních představitelů obce.

Zakoupené dílo z drobných darů a výtěžků akce bylo  slavnostně  posvěceno, konala se mše svatá  a  nejen  věřící přijali toto mistrovské dílo s uznáním a obdivem.

Příjemné odpoledne  s pohoštěním  a hudbou zaujalo i  početné mladé návštěvníky, kteří  si zkusili pod vedení paní Dočkalové  vytvořit svůj obrázek z voskových barev  a odnést si památku na užitečný zážitek v Rapoticích.

Toto  netradiční  setkání  občanů Rapotic a návštěvníků s  lidovým uměním, s krásou a duchovními hodnotami, které jsou nám dány  a je záslužné o ně pečovat  a s přihlédnutím  i na charitativní  stránku věci  si zaslouží naši pozornost i v budoucnosti.

Rostislav Bártek

 

TOPlist
aktualizováno: 03.08.2019 09:27:39